Iva Ryantová (provd. Vomáčková) - nar. 1968 Praha
Zde by měla být stránka dalšího mužského potomka. Proč je tomu jinak se dozvíte na konci mého zamyšlení nad historií naší rodiny z posledního dne roku 2000. Jinak snad pro úplnost - vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, obchodní fakultu a pracuji v oboru zahraničního obchodu. Ze svých dvou manželství mám 2 děti.
MILENIUM
- malé zamyšlení
A je
to tu – nové století, nové tisíciletí. Je zde to, co se nám jako dětem
před 20 lety zdálo tak vzdálené, vzdálené tak, že jsme si nedokázali představit,
že z nás jednou budou třicátníci. Bylo to tak neskutečné, jako dnes
pocit, že z nás jednou mají být babičky a dědové.
Přesně
jedno tisíciletí nás dělí od dob, kdy Arabští dobyvatelé
Španělska postavili velkou mešitu v Cordově či perský lékař
Avicenna psal kánon lékařství užívaný po celá další století.
Přesně
pět století nás dělí od dob, kdy svět mohl poprvé obdivovat
nový obraz od Leonarda da Vinciho Monu Lisu – snad nejznámější obraz světa
všech dob. Naši předkové neměli ještě velmi dlouho tušení, že tou
dobou Kryštof Kolumbus objevuje Ameriku a Vasco de Gama se plaví z Portugalska
do Indie.
Přesně
čtyři století nás dělí od dob, kdy v Hrazánkách
hospodaří Jíra Dub, vnuk našeho nejstaršího objeveného předka,
rychtáře Kříže z Hrazánek. Asi by se Jíra Dub velmi divil a
nerozuměl by, kdyby mu tenkrát ukázali úplně nový vynález – mikroskop
či splachovací záchod. A gregoriánský kalendář z té doby se používá
dodnes.
Právě
tři století nás dělí od doby, kdy v Hrazanech žijí
nejstarší předkové jménem Ryant. Toto jméno se zde vynořilo v dobách
sotva vyhaslé 30ti leté války, ve velice neklidném, nepřívětivém a krutém
století. Technický vývoj však tato doba zastavit nemohla a vývoj šel dál.
Světlo světa tak před oněmi třemi staletími spatřilo parní čerpadlo. Ovšem
i procesy s čarodějnicemi ze Salemu v Nové Anglii.
Právě
dvě století nás dělí od doby, kdy 14 letý Jakub Ryant
vítal v Jestřebicích nové století společně se svým otcem Matějem,
matkou Rozálií a dalšími sourozenci. Končilo století, které rodu přineslo
nemálo utrpení, bídy a nemocí. Toto století dalo světu padák či první
telegrafní linku ve Francii.
Přesně jedno století nás dělí od silvestrovské noci roku 1900, kdy můj 19ti letý pradědeček Josef Ryant slavil v Chyškách příchod nového století. Ještě dlouhých 14 let trvalo, než se mu narodil jediný syn Josef – můj dědeček. Lidé vstoupili do posledního století druhého tisíciletí s vynálezem zipu, filmem bratří Lumiérových, ale také Coca-Colou.
.....
Počátkem
právě uběhlého století se v mnoha vesnicích ještě plížil středověk.
Například komín tu byl jen zvolna se prosazujícím objevem a mnohé dřevěnice
se vytápěly otevřeným ohništěm uprostřed jizby. Kouř z ohniště v jizbě
odcházel jen otvory ve stropu.
Čas
šel dál a na vesnicích občas projel automobil. Ještě v dobách, kdy
byl můj děda malý, vzpomínal, že automobil projel Chyškami jen velmi zřídka.
Dnes
se valí každodenně kolony aut po dálnicích a náš rod je o sto let starší
než v roce 1900. Mnohé se od té doby změnilo a technický pokrok
zaznamenal snad největší skok v dějinách, změnil se i životní styl
rodin. Již není obvyklé, aby rodina měla 8 nebo dokonce 14 dětí. A pokud
se dnes v rodině narodí jen například 2 děti a dokonce dívky, otcova
větev rodu vymírá po přeslici. Rodina má sice další potomky, vnuky,
pravnuky, ale ti se již stávají součástí jiných rodů.
Stejný
osud potkal také naši, tzv. nejjižnější větev rodu Ryant/Riant. Osud této
větve visel na vlásku již 180 let, protože v pěti po sobě následujících
generacích se totiž vždy narodil či přežil pouze jediný mužský potomek.
A nešťastná náhoda mohla kdykoliv zasáhnout.
Zasáhl však osud a v další generaci jsme se narodily pouze 2 dívky. Je to fakt, který je již součástí historie a tu, stejně tak jako čas nelze vrátit ani změnit. Poslední úder hodin o silvestrovské půlnoci roku 2000 jakoby symbolicky doměřil čas naší větve rodu a osud se naplnil.
